Jedinečnost uživatelských adres, kterou dnes zajišťuje technologie IP, je důležitá jak pro globální internetový prostor, tak pro místní sítě.
Každá adresa IP má dvě části: číslo sítě a číslo hostitele. Pro přístup ke globálnímu internetu nestačí interní IP adresa: to vyžaduje externí IP poskytnutou poskytovatelem.
Různé regiony mají své vlastní internetové registrátory (RIR). Například v Africe je to AfriNIC a pro Severní Ameriku je to ARIN. Regionální RIR přijímají velké bloky adres od IANA a distribuují je poskytovatelům, kteří zase vydávají jedinečné IP adresy připojeným uživatelům.
Je důležité si uvědomit, že IP adresa není přiřazena jednomu zařízení nebo routeru/routeru, ale obecnému síťovému připojení. Každý port routeru tedy může mít svou vlastní IP a v koncovém uzlu jich může být několik: podle počtu síťových připojení. Navíc v izolovaných sítích může být IP číslo libovolně přiděleno administrátorem - z poskytnuté databáze RIR čísel.
Historie vytváření protokolu TCP/IP
Vývoj a zlepšování protokolu IP je neoddělitelně spjato s historií globálního internetu. Vše začalo počítačovou sítí ARPANET v roce 1969, která sjednotila čtyři rozmístěná vědecká centra ve Spojených státech amerických.
Síť ARPANET byla uznána jako slibný směr a ve stejném roce získala svůj vlastní server, který byl instalován na University of California v Los Angeles. Počítačová technologie té doby měla k moderním počítačům daleko: terminál obsluhující ARPANET měl pouze 12 kilobajtů RAM.
V roce 1971 byl ve Spojených státech vyvinut první e-mailový program. V roce 1973 se e-mailová technologie stala mezinárodní a mezi USA, Velkou Británií a Norskem byla zavedena kabelová spojení. K odesílání dopisů na druhou polokouli byl použit transatlantický telefonní kabel položený podél dna oceánu.
Do konce 70. let sloužila globální informační síť především k odesílání a přijímání textových zpráv (dopisů), dále k reklamním zásilkám a publikování oznámení v textové podobě (bez grafiky).
Za narozeniny protokolu IP je považován rok 1981, kdy RFC 791 konečně schválila standardy pro jeho provoz. Před zavedením těchto standardů byla připojeným zařízením a sítím přidělována jedinečná čísla libovolně – bez centralizovaného řízení a od roku 1981 vstoupil v platnost jediný globální standard, srozumitelný počítačovým systémům na celém světě.
V lednu 1983 začal ARPANET fungovat přes TCP/IP a vytvořil název Internet, který se používá dodnes. Od této chvíle je každá internetová adresa zpracovávána automaticky a obsahuje informace o přibližné poloze majitele. Proto jsou od roku 1983 každému počítači přiděleny dvě adresy: digitální a doménová.
Výhody TCP/IP
IP, který byl představen v 80. letech 20. století, používá 32 bitů rozdělených do čtyř osmibitových oktetů. Každý z nich je zobrazen v desítkové podobě a je oddělen od sousedních oktetů tečkou.
Obecně IP adresa vypadá takto: 127.23.89.100. První tři bity informace v čísle IP jsou definovány jako třída adresy: A, B, C. Každý z nich používá své vlastní oktety v identifikátoru sítě, čímž se snižuje možný počet hostitelů ve třídách vyšších řádů.
Výhody používání technologie TCP/IP:
- Všestrannost použití.
- Schopnost vytvářet meziplatformní propojení mezi heterogenními sítěmi.
- Schopnost znovu přenášet datové pakety – orientované na spojení.
- Zabraňte zahlcení sítě, včetně aditivního/multiplikativního snížení AIMD.
- Detekce chyb pomocí výpočtu kontrolních součtů dat.
Hlavní výhodou přepínání IP je globální distribuce sítě a absence jediného řídicího centra, které by se mohlo stát úzkým hrdlem systému. IP je ze své podstaty chráněna před přetížením a vždy využívá maximální šířku pásma síťové komunikace.
K dnešnímu dni za něj neexistuje žádná alternativní náhrada. Přepínání IP je všudypřítomné nejen v počítačových systémech, ale také v telefonii a televizi.
Zjistit IP je velmi jednoduché ─ bezplatná služba tento problém vyřeší během vteřiny!
